Jaké je přirozené prostředí lidí

ÄŒlovÄ›k je jedním z mála druhů, kterému se podaÅ™ilo rozšířit prakticky po celém svÄ›tÄ›. A to i pÅ™esto, že v naprosté vÄ›tÅ¡inÄ› klimatu nemá Å¡anci pÅ™ežít – nemáme srst, která by nás chránila, ani zuby Äi drápy Äi skuteÄnÄ› rychlé nohy. Na vrchol jsme se dokázali dostat jen díky tomu, že jsme ovládli oheň a pozdÄ›ji i technologie.

 

I přesto však stále patříme do zvířecí říše. Je tedy pochopitelné, že i my máme své přirozené prostředí, kam bychom se vrátili, kdybychom o tyto své výhody přišli. Avšak navzdory tomu, co si mnoho lidí myslí, tímto není les.

 

 

Když se podíváte na stavbu našeho těla, zjistíte, že pro pohyb v lese není příliš vhodné, zvláště když jej srovnáme s jinými primáty, kteří lesy obývají, jako jsou například šimpanzi. Máme krátké ruce, což nám ztěžuje šplhání, stejně jako fakt, že prsty na noze nemáme stejně ohebné a obratné jako ty na rukou, zvláště pak palec. Také naše vzpřímená chůze není příliš stabilní.

 

Je tedy jasné, že patříme do jiného prostředí. Ale do jakého? Nemůže být příliš chladné, přeci jen bychom nepřežili bez střechy nad hlavou a ohně zimu ani v mírném pásu. Kde bychom tedy prosperovali?

 

OdpovÄ›Ä zní, že na afrických savanách. Ty jsou naším původním domovem. Je tam dostateÄnÄ› teplo na to, abychom nepotÅ™ebovali srst, a tmavá barva kůže (která je naÅ¡e původní) nás chrání pÅ™ed sluneÄními paprsky. Vzpřímená chůze nám pak umožňuje dříve spatÅ™it případné nebezpeÄí Äi koÅ™ist.

 

 

NaÅ¡e krátké ruce (ve srovnání s jinými primáty) se sice až tak nehodí pro Å¡plhání, jsou vÅ¡ak nepÅ™ekonatelné v hodu. Toho lze samozÅ™ejmÄ› využít pÅ™i lovu, kdy i primitivní oÅ¡tÄ›py, které nejsou niÄím víc než naostÅ™enými klacky, dovedou skolit zebru Äi antilopu.

 

I kdybychom tedy pÅ™iÅ¡li o svou technologickou výhodu, stále jeÅ¡tÄ› budeme úspěšnými lovci-sbÄ›raÄi afrických savan. Nemusíme se tedy bát, že by náš druh vyhynul.